Evy Landové, později Eveliny Merové, se protižidovská opatření poprvé dotkla, když musela po druhé třídě opustit školu. Nesměla na dětské hřiště, dokonce si nemohla nechat ani svého kanárka. V roce 1942 odvezli celou rodinu do terezínského ghetta. Po roce následoval obávaný transport na východ. Skončili v takzvaném rodinném táboře BIIb v Osvětimi-Birkenau. Její otec tam zemřel na tuberkulózu, matka nepřežila otrocké práce. V lednu 1945 Evu s ostatními přeživšími vězni osvobodili vojáci Rudé armády. S těžkými omrzlinami ji převezli do vojenského lazaretu a nakonec se s nimi dostala až do Sovětského svazu. Tam ji adoptoval lékař židovského původu jménem Mer. Pamětnice žila v Leningradě, vystudovala germanistiku a do Čech se vrátila až v roce 1995.