Ivan Kvasnička ctil svého otce – pedagoga, poslance, poté senátora za Československou národní demokracii. Tento politik se netajil nesouhlasným postojem k okupaci, navzdory napjaté situaci měl v kanceláři vystavenou bystu Edvarda Beneše a na veřejnosti se utrhoval na německé vojáky. Jeho syn se s několika stejně starými chlapci napojil na síť Zpravodajské brigády. Všímal si větších přesunů německého vojska a vojenských objektů. Informace předával dalším členům skupiny a odbojáři je pak formou rádiových depeší vysílali do Londýna. Když v květnu 1945 vypuklo Pražské povstání, Ivan Kvasnička se přihlásil jako dobrovolník. Jezdil na kole se zprávami mezi velitelstvím na Smíchově a v kasárnách Jiřího z Poděbrad. Jednou se na nábřeží dostal do přímé palby. Když uslyšel ostrý hvizd kulek kolem hlavy, skácel se na silnici a dokutálel se ke kamennému obrubníku. Po chvíli vstal a ujížděl dál. V dalších dnech zaujal místo na smíchovské barikádě u bývalých Ringhofferových závodů a v rukou třímal pancéřovou pěst. Cíl, na který by vystřelil, se ovšem nepřiblížil.