Fronta už byla blízko. Dostali jsme jízdní kola, oblečení, pušky. Patrony nám ale nedali, protože je neměli. Mně bylo šestnáct, byl jsem slabý kluk, tak jsme pochodovali úplně vzadu. Procházeli jsme obcemi. Maminky tam stály na chodníku a plakaly, když viděly tu tragédii válečného života. A můj kamarád povídá: „Hele, tam nepůjdeme, zmizíme.“

Adamec Hanuš
84 let

Paměť národa
YouTube

Narodil se jako Hans Adamec v Ústí nad Labem. Rodiče se hlásili k české národnosti, tatínek byl členem sociální demokracie. V národnostní otázce důsledně vedli své děti k toleranci, syna zapsali do německé školy, mladší dceru do české. Po obsazení pohraničí se Adamcovi stali občany třetí říše a otec musel v roce 1941 narukovat. Nakonec došlo i na ročník 1928 a Hanušovi přišel povolávací rozkaz na 11. dubna 1945. S kamarádem nafasovali pušky bez nábojů a byli posláni vstříc blížící se frontě. Ženy při pohledu na mladíčky pochodující do boje plakaly. Kluci se rozhodli, že nejlepší bude zmizet a to se jim také povedlo. Po válce se Adamcovi ocitli na seznamu občanů k odsunu, ale nakonec mohli zůstat. Dnes je Hanuš členem krajského výboru národnostních menšin.